Díl 4: Proč samotný plán nestačí
V předchozím díle jsme ukázali, že TCFD a TPT dostávají klima do governance, strategie a řízení rizik. Spolu s SBTi, které pomáhá definovat vědecky podložený směr přechodu, tak vzniká poměrně robustní rámec. Jak má ale firma/investor/banka poznat, že tranziční plán je skutečně věrohodný? Jinak řečeno, jak odlišit firmu, která má dobře nastavené cíle, od firmy, která má realistický plán, měřitelné kroky a skutečné výsledky? SBTi dokáže ověřit, jestli jsou cíle v souladu s klimatickou vědou, ale neříká nic o tom, zda jsou tyto cíle technologicky proveditelné, finančně pokryté nebo skutečně implementované. Právě z této potřeby vyrostla další vrstva ekosystému: benchmarky a scorecards.
TPI Centre ve zprávě State of the Corporate Transition 2025 uvádí, že méně než 1 % firem veřejně sladilo budoucí kapitálové výdaje se svými dekarbonizačními cíli a méně než 10 % dosáhlo nejvyšší úrovně strategické integrace klimatu do byznysu [8]. To je zásadní zjištění, protože právě CapEx je místo, kde se rozhoduje, jestli je tranziční plán financovatelný, nebo zůstane jen na papíře. Jak ukazují i analýzy BITCI–DCU, potřeba hodnoticích nástrojů nevzniká náhodně, ale jako reakce na rostoucí rozdíl mezi deklarovanými cíli a skutečnou připraveností firem přechod realizovat [6].
Na rozdíl od ESRS nebo TCFD nejsou hodnotící nástroje vydávány jednou autoritou. Vznikají napříč ekosystémem – od iniciativ jako CDP, TPI nebo Climate Action 100+ přes akademické instituce až po investory. Právě jejich kombinace dnes formuje de facto standard toho, co trh považuje za věrohodný přechodový plán.
BenchmarkY ukazují, jestli jsou plány v souladu s požadovanou trajektorií
Hodnotící a benchmarkové nástroje odkrývají, jak silná (nebo slabá) je implementace v porovnání s rétorikou. Vrací debatu zpátky k základní otázce: kde jsou skutečné investice? U kvalitního plánu už nestačí zveřejnit cíle, jak jsou řízena rizika a sadu opatření. Je potřeba ukázat, že budoucí investiční toky firmy skutečně směřují k dekarbonizaci, a ne k prodlužování života uhlíkově náročných aktiv [4][8].
Většina nástrojů dnes kombinuje obě funkce – porovnává firmy vůči dekarbonizačním trajektoriím a zároveň hodnotí věrohodnost jejich plánů. Rozdíl je spíše v důrazu: zatímco nástroje jako TPI nebo Climate Action 100+ stojí blíže kvantitativnímu benchmarkingu, přístupy jako ACT nebo DCU Scorecard kladou větší důraz na detailní posouzení věrohodnosti přechodu.
Nástroj TPI například ukazuje, že řada plánů v různých sektorech spoléhá na technologie ve fázi TRL 5–8, tedy od prototypů po demonstrace, nikoli na plně zralá řešení [8]. To je problém zejména tam, kde firmy staví velkou část budoucího snížení emisí na technologiích, které zatím nejsou komerčně nasaditelné v potřebném objemu. Zvlášť viditelné je to v letectví, kde hodnocené firmy připisují 40–60 % budoucího snižování emisí SAF, který je stále v demonstrační fázi [8].
Právě tady jsou hodnotící nástroje užitečné: nutí klást nepříjemné, ale zásadní otázky. Nejen „jaký máte plán?“, ale také „na jak zralých technologiích stojí?“ a „co se stane, pokud se jejich škálování zpozdí?“.
Scorecards hodnotí věrohodnost plánů
V evropském kontextu je zajímavý i přístup Společného výzkumného centra Evropské komise (JRC). To v roce 2024 představilo assessment questions a assessment KPIs, které mají pomáhat posoudit specifické determinanty věrohodnosti tranzičních planů, například geografické závislosti na infrastruktuře, zdrojích nebo politickém kontextu – tedy na dostupnosti infrastruktury, zdrojů, sítí, surovin nebo kvalifikované pracovní síly v konkrétních lokalitách [5]. Kvalitní scorecard tak nehodnotí jen text plánu, ale i to, jestli firma bere tyto závislosti vážně.
Do této kategorie patří i Climate Transition Plan Scorecard od DCU a Business in the Community Ireland. Tento nástroj je zajímavý tím, že nevychází z jednoho frameworku, ale kombinuje více existujících přístupů – zejména CDP, TPT a ATP-Col. Jeho účelem je identifikovat mezery, zvýraznit best practice a podpořit tranzici. Zároveň je navržen tak, aby bylo možné hodnotit firmu i v situaci, kdy nemá samostatný plán, ale informace jsou rozptýlené v různých veřejných dokumentech.
DCU Scorecard pracuje s devíti oblastmi – od climate targets a Scope 3 přes nature a just transition až po governance, finance, risk a advocacy. To ale neznamená, že všechny tyto oblasti musí být nutně popsány v samotném transition plánu. Naopak: hodnotící přístup vychází z širšího pohledu na firmu a kombinuje informace napříč veřejně dostupnými zdroji – od výročních a sustainability reportů po strategické dokumenty nebo politiky řízení. Pokud tak firma ve svém tranzičním plánu řeší primárně emisní cíle, scorecard hodnotí nejen jejich kvalitu, ale i to, jestli jsou další klíčové oblasti přechodu (například governance, financování, práce s dodavatelským řetězcem nebo sociální dopady) řešeny jinde a jestli dohromady vytváří konzistentní a realizovatelný obraz přechodu.
DCU Scorecard navíc rozlišuje mezi pouhou ambicí, realizovanými kroky a skutečnými výsledky. První výsledky hodnocení firem ukázaly, že posuzované firmy jsou většinou silné v ambici a relativně silné v enabling actions, zejména v oblastech governance nebo risk management. Skutečné výsledky ale zatím zaostávají. [1][6]
Závěr
Celá tato série ukazuje, že klimatické tranziční plány dnes stojí na několika vzájemně propojených vrstvách. Regulatorní rámce, jako je ESRS, definují, co má být zveřejněno. Přístupy jako TCFD a TPT pomáhají dostat klima do strategie, governance a řízení rizik. Iniciativy typu SBTi určují směr prostřednictvím vědecky podložených cílů. A hodnoticí nástroje a benchmarky nakonec testují, jestli to celé dává smysl. Teprve jejich kombinace ukazuje celý obrázek. Tranziční plán totiž není jen otázkou disclosure ani samotného nastavení cílů. Je to test toho, jestli firma dokáže svůj přechod financovat, technologicky uskutečnit, regionálně zvládnout a zároveň sociálně unést. Čím slabší nebo užší je regulatorní tlak, tím více tuto roli přebírají investoři, benchmarky a hodnoticí nástroje, které rozlišují mezi formální ambicí a reálnou připraveností.
Nejdůležitější závěr je proto jednoduchý: nejde o to, jestli firma plán má, ale co z něj skutečně vyplývá pro její rozhodování. Čím více se tranziční plány budou opírat o reálné investice, konkrétní kroky a měřitelné výsledky, tím více budou vypovídat o kvalitě řízení firmy, a tím jasněji se ukáže rozdíl mezi firmami, které přechod skutečně řídí, a těmi, které o něm zatím jen mluví.
Autorka článku: Pavlína Al-Madhagi, ESG a sustainability konzultantka Business Leaders Forum
Seznam zdrojů:
[1] CDP (2025) Climate Transition Plans. https://www.cdp.net/en/climate-transition-plans
[2] Climate Action 100+ (2024) Net Zero Company Benchmark Disclosure Framework Assessment Methodology V2.1. https://www.climateaction100.org/wp-content/uploads/2024/10/Climate-Action-100-Net-Zero-Company-Benchmark-Disclosure-Framework-Methodology-copy.pdf
[3] TPI Centre (2025) State of the Corporate Transition 2025. London: London School of Economics and Political Science. https://www.transitionpathwayinitiative.org/publications/uploads/2025-state-of-the-corporate-transition-2025.pdf
[4] Assessing Transition Plan Collective (ATP-Col) (2024) Assessing the credibility of a company’s transition plan: framework and guidance. https://assets.worldbenchmarkingalliance.org/app/uploads/2024/09/ATP-Col-guidance-and-framework-document.pdf
[5] Pickard, G.N. et al. (2024) Credible company transition plans for climate change mitigation: a geographical dependency assessment. Luxembourg: Publications Office of the European Union / Joint Research Centre. https://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC139084
[6] O’Dochartaigh, A., O’Keeffe, J. and Comerford, E. (2025) Climate Transition Plan Scorecard Insights Paper. Dublin: Business in the Community Ireland and DCU Institute for Climate and Society. https://bitc.ie/wp-content/uploads/2025/11/BITCI-DCU-Climate-Transition-Plan-Scorecard-Insights-Paper-2025.pdf
[7] SSE plc (2025a) SSE’s Net Zero Transition Plan 2025. Perth: SSE plc. https://www.sse.com/media/4bzijbrj/sse-net-zero-transition-plan-2025.pdf
[8] SSE plc (2025b) Net Zero Transition Report 2025. Perth: SSE plc. https://www.sse.com/media/3xtgqhig/net-zero-transition-report-2025.pdf
[9] SSE plc (2024) Embedding a Just Transition: Strategy Update. Perth: SSE plchttps://www.sse.com/media/4zqpylgt/embedding_just-transition-strategy-update_jun2024.pdf
[11] EFRAG (2024) Implementation Guidance [draft] on Transition Plan for Climate Change Mitigation. Brussels: EFRAG. https://www.efrag.org/system/files/sites/webpublishing/Meeting%20Documents/2410151235139050/04-02%20-%20Transition%20Plan%20IG%20V1.7.5.pdf
[12] European Commission (2025) Omnibus package. Brussels: European Commission. https://finance.ec.europa.eu/news/omnibus-package-2025-04-01_en