Většina firemních wellbeing programů nefunguje, protože léčí pouze příznaky, nikoli příčiny. Místo nefunkčních kurzů a povrchních benefitů je čas na systémový redesign práce. Třetí díl odkrývá, jak pomocí síťové analýzy (ONA) odhalit reálná úzká hrdla v organizaci, proč je klíčem k psychické pohodě smysluplná spolupráce a jak vybudovat prostředí, které zaměstnance dlouhodobě nevyčerpává.
Proč lidé ve firmách raději mlčí, i když vidí selhávající procesy nebo roste riziko průšvihu? Kultura mlčení není selháním jednotlivců, ale systémovým defektem, který firmy stojí miliony na chybách a ztrátě talentů. Druhý díl série ukazuje, jak se zátěž středního managementu a neviditelné komunikační bariéry podepisují na psychologickém bezpečí a jak vytvořit prostředí, kde se lidé nebojí eskalovat problémy včas.
Digitalizace a AI narážejí na nový limit: lidskou schopnost absorbovat změny. Článek ukazuje, proč přetížení manažerů a vyčerpání týmů přímo zpomaluje transformaci firem a jak z wellbeingu udělat strategické téma provozní efektivity i řízení rizik.
Největší riziko pro firmy dnes často nepřichází ve chvíli, kdy začne chybět materiál. Přichází mnohem dříve – prostřednictvím vyšších cen, delších dodacích lhůt a rostoucí nejistoty. Právě tento mechanismus mění ekonomiku strategických vstupů a s ní i způsob, jakým firmy uvažují o své konkurenceschopnosti.
Ve středu 13. 5. jsme se zaměřili na klimatická rizika a tranziční plány z pohledu finančního řízení, strategie a odolnosti byznysu, včetně praktického „stress testu 2028“.
Jak má firma/investor/banka poznat, že tranziční plán je skutečně věrohodný? Jinak řečeno, jak odlišit firmu, která má dobře nastavené cíle, od firmy, která má realistický plán, měřitelné kroky a skutečné výsledky? Pomocí hodnotících nástrojů.
TCFD a TPT posouvají klima z roviny reportingu do roviny řízení rizik a odolnosti obchodního modelu. Spolu se SBTi, které definuje směr přechodu prostřednictvím vědecky podložených emisních cílů, tak vzniká komplexnější rámec pro řízení přechodu.