Společný projekt A-GIGA a SentiSquare ukazuje, jak AI v zákaznickém servisu rozvíjí zaměstnance, místo aby je nahrazovala. Přečtěte si, jak tichá analýza 100 % hovorů pomáhá profesnímu růstu operátorů, zvyšuje prodeje a šetří náklady díky českým AI modelům na míru.
Příběh Pandory nemá jednoduchý výsledek. Firma přešla na 100% recyklované stříbro a zlato a podle vlastních odhadů tím předchází přibližně 58 tisícům tun emisí CO₂ ročně oproti využívání nově vytěžených kovů. Za recyklované drahé kovy přitom platí průměrnou roční prémii přibližně 77 milionů DKK.
Většina firemních wellbeing programů nefunguje, protože léčí pouze příznaky, nikoli příčiny. Místo nefunkčních kurzů a povrchních benefitů je čas na systémový redesign práce. Třetí díl odkrývá, jak pomocí síťové analýzy (ONA) odhalit reálná úzká hrdla v organizaci, proč je klíčem k psychické pohodě smysluplná spolupráce a jak vybudovat prostředí, které zaměstnance dlouhodobě nevyčerpává.
Proč lidé ve firmách raději mlčí, i když vidí selhávající procesy nebo roste riziko průšvihu? Kultura mlčení není selháním jednotlivců, ale systémovým defektem, který firmy stojí miliony na chybách a ztrátě talentů. Druhý díl série ukazuje, jak se zátěž středního managementu a neviditelné komunikační bariéry podepisují na psychologickém bezpečí a jak vytvořit prostředí, kde se lidé nebojí eskalovat problémy včas.
Digitalizace a AI narážejí na nový limit: lidskou schopnost absorbovat změny. Článek ukazuje, proč přetížení manažerů a vyčerpání týmů přímo zpomaluje transformaci firem a jak z wellbeingu udělat strategické téma provozní efektivity i řízení rizik.
Wellbeing a duševní zdraví nejsou měkké HR benefity, ale klíčová investice do výkonu firmy s návratností až 5 : 1. Článek Libora Mattuše ukazuje na datech společností Deloitte a Gallup, jak propojit prevenci, kvalitní leadership a měření dat tak, aby firma systematicky zvyšovala kapacitu svých lidí k dlouhodobě skvělým výsledkům.
Největší riziko pro firmy dnes často nepřichází ve chvíli, kdy začne chybět materiál. Přichází mnohem dříve – prostřednictvím vyšších cen, delších dodacích lhůt a rostoucí nejistoty. Právě tento mechanismus mění ekonomiku strategických vstupů a s ní i způsob, jakým firmy uvažují o své konkurenceschopnosti.
Ve středu 13. 5. jsme se zaměřili na klimatická rizika a tranziční plány z pohledu finančního řízení, strategie a odolnosti byznysu, včetně praktického „stress testu 2028“.
Jak má firma/investor/banka poznat, že tranziční plán je skutečně věrohodný? Jinak řečeno, jak odlišit firmu, která má dobře nastavené cíle, od firmy, která má realistický plán, měřitelné kroky a skutečné výsledky? Pomocí hodnotících nástrojů.
TCFD a TPT posouvají klima z roviny reportingu do roviny řízení rizik a odolnosti obchodního modelu. Spolu se SBTi, které definuje směr přechodu prostřednictvím vědecky podložených emisních cílů, tak vzniká komplexnější rámec pro řízení přechodu.
Klimatický přechod už dávno není jen otázkou emisí, ale strategického řízení velkých firem, investic a dlouhodobé hodnoty. Za posledních několik let vznikla řada rámců, doporučení a standardů, které mají firmám pomoci řídit a reportovat přechod k nízkouhlíkové ekonomice. Ale který rámec je klíčový? Co je povinné? A co skutečně mění řízení firmy?