Příběh Pandory nemá jednoduchý výsledek. Firma přešla na 100% recyklované stříbro a zlato a podle vlastních odhadů tím předchází přibližně 58 tisícům tun emisí CO₂ ročně oproti využívání nově vytěžených kovů. Za recyklované drahé kovy přitom platí průměrnou roční prémii přibližně 77 milionů DKK.
Jak má firma/investor/banka poznat, že tranziční plán je skutečně věrohodný? Jinak řečeno, jak odlišit firmu, která má dobře nastavené cíle, od firmy, která má realistický plán, měřitelné kroky a skutečné výsledky? Pomocí hodnotících nástrojů.
TCFD a TPT posouvají klima z roviny reportingu do roviny řízení rizik a odolnosti obchodního modelu. Spolu se SBTi, které definuje směr přechodu prostřednictvím vědecky podložených emisních cílů, tak vzniká komplexnější rámec pro řízení přechodu.
Klimatický přechod už dávno není jen otázkou emisí, ale strategického řízení velkých firem, investic a dlouhodobé hodnoty. Za posledních několik let vznikla řada rámců, doporučení a standardů, které mají firmám pomoci řídit a reportovat přechod k nízkouhlíkové ekonomice. Ale který rámec je klíčový? Co je povinné? A co skutečně mění řízení firmy?