Ještě před několika lety byly environmentální informace o výrobcích převážně na bázi dobrovolnosti. Některé firmy zveřejňovaly uhlíkovou stopu produktu, jiné používaly environmentální certifikace, většina evropského průmyslu ale fungovala bez hlubší znalosti vlastních dodavatelských řetězců, materiálového složení nebo environmentálních dopadů výrobků. To se ale brzy změní. Evropská unie prostřednictvím nové regulace Ecodesign for Sustainable Products Regulation (ESPR) a konceptu Digital Product Passport (DPP, digitální pas výrobku) postupně vytváří nový regulatorní rámec, který může zásadně proměnit fungování evropského průmyslu i mezinárodního obchodu. Nejde přitom pouze o další ESG reporting nebo administrativní povinnost. Ve skutečnosti vzniká nová digitální infrastruktura, ve které se produkt stává nositelem rozsáhlých dat o svém původu, složení, uhlíkové stopě, opravitelnosti či recyklovatelnosti.
Na konci tohoto článku naleznete Diagnostický dotazník BLF – indikativní checklist připravenosti na digitální pas výrobku (DPP).
Koho se regulace dotkne
Dlouhou dobu byla evropská regulace udržitelnosti zaměřena především na firmy jako celek (nefinanční reporting, CSRD, taxonomie EU, klimatické cíle, due diligence atd.). Nová vlna regulace ale přesouvá pozornost na úroveň konkrétního produktu. ESPR vytváří rámec pro to, aby téměř každý fyzický výrobek prodávaný na evropském trhu nesl digitálně dostupné informace o svém životním cyklu [3]. Digitální produktový pas má postupně obsahovat například materiálové složení, přítomnost nebezpečných látek, uhlíkovou stopu, podíl recyklovaného materiálu, informace o opravitelnosti, pokyny pro demontáž, původ surovin, informace o recyklaci a konci životnosti [4].
Dopad nebude omezený jen na několik „zelených“ sektorů. ESPR má mimořádně široký rozsah a vztahuje se na většinu fyzických výrobků uváděných na evropský trh, včetně dovozů. První vlna implementace se zaměří hlavně na textil, železo a ocel, hliník, elektroniku, baterie, nábytek, matrace a pneumatiky. Nová pravidla dopadnou i na masový retail, spotřební zboží, e-commerce nebo běžné výrobní firmy. Dotčeny přitom nebudou jen evropské podniky. Povinnosti se budou vztahovat i na výrobce mimo EU, pokud chtějí své produkty prodávat na evropském trhu [3][4].
Evropská komise počítá s tím, že digitální produktové pasy budou využívat také celní orgány při automatizované kontrole výrobků vstupujících na evropský trh. Pro importéry to znamená, že kvalitní produktová data se mohou stát stejně důležitou podmínkou vstupu na trh jako samotné technické parametry výrobku. Chybějící nebo neověřitelná data totiž mohou nově znamenat i riziko zadržení zboží na hranicích.
Největší problém: data
Firmy často předpokládají, že DPP bude především otázkou QR kódů na produktech nebo nového reportingu, ale ve skutečnosti bude mít DPP mnohem hlubší dopady. Digital Product Passport totiž vyžaduje kvalitní produktová data, digitální sledovatelnost, interoperabilní IT systémy, schopnost získávat informace od dodavatelů a standardizovanou správu dat napříč celým dodavatelským řetězcem [1][3]. Ale podle průzkumu KPMG mezi evropskými firmami většina podniků stále nemá dostatečně nastavené procesy, odpovědnosti a kontrolní mechanismy pro správu produktových dat, stejně jako potřebnou dodavatelskou transparentnost a technologickou infrastrukturu pro implementaci DPP. Firmy často narážejí na to, že nemají jasně určeného vlastníka produktových dat ani koordinaci mezi odděleními nákupu, IT, produktového vývoje, výroby, udržitelnosti či compliance.
V praxi tak například tým udržitelnosti počítá uhlíkovou stopu, tým nákupu komunikuje s dodavateli, IT spravuje ERP systémy a produktový tým řeší složení výrobku, ale nikdo nenese celkovou odpovědnost za správu dat potřebných pro digitální produktový pas [7]. Řada firem navíc zjišťuje, že nezná přesné složení produktů, nedokáže doložit původ materiálů, nemá data o emisích dodavatelů, neumí sledovat produkt během životního cyklu nebo že jejich ERP systémy nejsou na podobnou úroveň datové správy připraveny. To může být obzvlášť problematické pro střední výrobní firmy a dodavatele v rámci komplexních evropských dodavatelských řetězců.
Nestačí vyrobit produkt. Firmy budou muset doložit i jeho původ.
Digital Product Passport může postupně změnit i samotné obchodní modely evropských firem. Jedním z nejvýraznějších dopadů bude rostoucí tlak na detailnější kontrolu dodavatelských řetězců. Firmy budou potřebovat mnohem přesnější informace od svých dodavatelů, vyšší úroveň auditovatelnosti a schopnost doložit původ materiálů, environmentální parametry i složení výrobků. To může zvýhodnit větší integrované skupiny, evropské výrobce nebo podniky s vyspělou digitální infrastrukturou a kvalitní správou dat. Naopak obchodní modely založené na velmi fragmentovaných a netransparentních dodavatelských řetězcích mohou začít být regulatorně i ekonomicky problematické.
Významné dopady mohou pocítit také některé nízkonákladové modely. Pokud firma nebude schopna doložit původ materiálů, obsah nebezpečných látek nebo uhlíkovou stopu výrobku, může být přístup na evropský trh výrazně komplikovanější. Regulace tak může postupně proměnit fungování části ultra-rychlé módy, výroby privátních značek nebo obchodních modelů založených na netransparentním dovozu z třetích zemí bez hlubší dohledatelnosti původu výrobků a materiálů. Konkurenční výhodou už nemusí být pouze nízká cena výroby, ale také schopnost dodat kvalitní a ověřitelná data o produktu.
Evropská komise zároveň v posledních měsících dokončuje pravidla, která mají omezit ničení neprodaného textilu a obuvi. Od července 2026 začne pro velké firmy platit zákaz likvidace neprodaných výrobků v těchto kategoriích a podniky budou muset zveřejňovat data o objemu i důvodech vyřazování zboží. Regulace tak pravděpodobně výrazně zasáhne fungování retailu, práce se skladovými zásobami i dosavadní modely výprodejů.
Vedle regulatorních nákladů ale vzniká i zcela nový trh. Podle analýz Deloitte mohou digitální produktové pasy vytvářet významné obchodní příležitosti v oblasti správy produktových dat, analýzy životního cyklu výrobků, softwaru pro sledovatelnost původu a pohybu produktů nebo digitalizace dodavatelských řetězců. [1]. Digitální produktové pasy zároveň mohou podpořit rozvoj cirkulárních obchodních modelů založených na opravách, dalším prodeji použitých výrobků, renovaci a opětovném uvádění produktů na trh nebo efektivnější recyklaci. DPP tak nemusí být pouze nástrojem regulatorní kontroly, ale taky jedním ze základů nové generace datově řízené cirkulární ekonomiky.
Významným akcelerátorem změn mohou být také veřejné zakázky. ESPR totiž umožňuje zavádět povinné požadavky na udržitelnost produktů v rámci Green Public Procurement. Veřejné instituce v EU každoročně nakupují zboží a služby za přibližně 1,8 bilionu eur a právě kvalitní produktová data doložená prostřednictvím DPP mohou postupně začít rozhodovat o přístupu firem k části tohoto trhu.
Kdy se změny projeví naplno
Ještě před rokem řada firem vnímala Digital Product Passport spíše jako relativně vzdálenou evropskou vizi. V posledních měsících ale Evropská komise začala postupně zveřejňovat první konkrétní implementační dokumenty, technické rámce i harmonogramy, které ukazují, že se DPP přesouvá z politické debaty do fáze reálné přípravy trhu. Současně začínají evropské instituce publikovat technické podklady k fungování samotného systému, například k podobě digitální identity výrobků, požadovaným datovým strukturám, interoperabilitě systémů nebo budoucím evropským registrům produktových pasů. Významnou roli hraje především Joint Research Centre Evropské komise, které zveřejňuje metodické dokumenty k datovým požadavkům DPP a budoucímu fungování systému [9].
Právě v posledních týdnech se navíc začíná jasně ukazovat, že DPP nebude pouze digitální štítek nebo QR kód na výrobku, ale rozsáhlá datová infrastruktura propojující informace o původu materiálů, uhlíkové stopě, složení výrobků, opravitelnosti, recyklaci nebo přítomnosti rizikových látek. Zároveň se potvrzuje, že klíčovou roli sehrají delegované akty, což jsou sektorové prováděcí akty, které budou postupně určovat konkrétní povinnosti pro jednotlivé skupiny výrobků. Právě tyto akty rozhodnou o tom, jaká data budou firmy povinně poskytovat, v jakém formátu, jakým způsobem budou data ověřována a od kdy začnou jednotlivé požadavky platit.
Nejrychleji dnes postupuje oblast baterií, kde battery passport funguje jako pilotní model pro širší implementaci digitálních produktových pasů napříč evropským průmyslem [8][4]. Významné regulatorní dopady lze očekávat zejména mezi lety 2027 až 2030. Do konce této dekády by se přitom princip digitálních produktových pasů mohl stát běžnou součástí většiny evropských výrobních odvětví, od textilu a elektroniky až po stavebnictví, nábytek nebo průmyslovou výrobu.
Pro firmy je přitom důležité, že největší problém pravděpodobně nebude samotné splnění finálních regulatorních požadavků, ale příprava datové infrastruktury. Prvním krokem proto nebude vytvoření QR kódu, ale detailní zmapování produktových dat, dodavatelských řetězců a interních procesů. Firmy budou muset zjistit, jaká data o svých výrobcích skutečně mají, odkud pocházejí, kdo za ně odpovídá a zda jsou schopny je standardizovaně sdílet napříč dodavatelským řetězcem. Klíčové budou zejména investice do správy produktových dat, úpravy ERP systémů, spolupráce s dodavateli a nastavení odpovědností mezi IT, procurementem, sustainability a produktovými týmy.
Významným problémem přitom může být nízká úroveň připravenosti menších podniků. Některé evropské průzkumy ukazují, že značná část malých a středních firem o DPP buď vůbec neví, nebo jej nepovažuje za relevantní téma. Právě menší dodavatelé však mohou představovat nejslabší článek budoucí datové infrastruktury evropských dodavatelských řetězců.
Výše uvedené závěry potvrzuje i aktuální studie International Energy Agency zaměřená na sledovatelnost kritických surovin a ekonomickou bezpečnost. Ta upozorňuje, že schopnost doložit původ materiálů, pohyb výrobků napříč dodavatelským řetězcem nebo environmentální parametry produktu přestává být pouze otázkou ESG reportingu. Stává se součástí obchodní politiky, průmyslové strategie i ekonomické bezpečnosti států [10].
Digital Product Passport bývá často vnímán jako nový QR kód na výrobku. Ve skutečnosti je však QR kód pouze špičkou ledovce, jak ukazuje grafika od Gianluca Manago níže. Pod povrchem se skrývá komplexní systém produktových dat, procesů, IT integrací a informací od dodavatelů, který musí být dostatečně robustní, aby umožnil sledovat původ materiálů, složení výrobku, jeho environmentální parametry i nakládání s produktem na konci životního cyklu. Právě vybudování této datové infrastruktury bude pro většinu firem výrazně náročnější než samotné splnění regulatorních požadavků.
Otestujte svoji připravenost na DPP
Diagnostický dotazník BLF – indikativní checklist připravenosti na DPP vám během 5–8 minut ukáže, kde se právě nacházíte, zařadí vás do integračního scénáře a navrhne prioritní kroky.
Více informací mohou firmy sledovat zejména na stránkách Evropské komise věnovaných ESPR, v materiálech Joint Research Centre nebo v aktuálních analýzách poradenských společností Deloitte, KPMG či PwC, které již dnes upozorňují, že DPP nebude pouze compliance projekt, ale zásadní změna fungování evropských dodavatelských řetězců a produktové ekonomiky [7][1][3][9].
Autorka článku: Pavlína Al-Madhagi
Zdroje:
[1] Deloitte (2026). Unlocking Value Through Digital Product Passports. https://www.deloitte.com/ch/en/issues/climate/digital-product-passports-sustainability.html
[2] European Commission (2026). Ecodesign for Sustainable Products Regulation (ESPR). https://commission.europa.eu/energy-climate-change-environment/standards-tools-and-labels/products-labelling-rules-and-requirements/ecodesign-sustainable-products-regulation_en
[3] PwC (2025). Digital Product Passports and the New EU Eco-design Rules: Why Action Can’t Wait. https://www.pwc.ch/en/publications/2025/Digital-Product-Passport-2025.pdf
[4] ASUENE (2026) EU Digital Product Passport: The Complete Guide to Compliance Under the ESPR. https://asuene.com/us/blog/eu-digital-product-passport-the-complete-guide-to-compliance-under-the-espr
[5] Büchel, J. and Neligan, A. (2025). Digital Product Passport: Finding the Right Balance Between Transparency for Circularity and Added Red Tape. Intereconomics, 60(3). https://www.intereconomics.eu/contents/year/2025/number/3/article/digital-product-passport-finding-the-right-balance-between-transparency-for-circularity-and-added-red-tape.html
[6] UK Business Academy (2025). Navigating Global Markets: Digital Product Passports in Practice. https://www.business.gov.uk/business-academy/events/navigating-global-markets-digital-product-passports-dpp-in-practice-from-compliance-to-competitive-advantage-]-september-2025/
[7] KPMG (2026). KPMG European Digital Product Passport Readiness Survey. https://assets.kpmg.com/content/dam/kpmgsites/xx/pdf/2026/02/esg-eu-digital-pps-report.pdf.coredownload.inline.pdf
[8] Battery Pass Consortium (2025). Battery Passport Content Guidance and Implementation Framework. https://thebatterypass.eu/
[9] Chawla et al. (2026). Methodology for Defining Data Requirements for the Digital Product Passport under the ESPR Framework. https://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC145830
[10] International Energy Agency (IEA). (2026) Critical Minerals Traceability for Energy and Economic Security. Paris: International Energy Agency. https://www.iea.org/reports/critical-mineral-traceability-for-energy-and-economic-security